Rozhovor s Mistrem Yeše Gyatso

TROJÍ PROSTOR

Povídání o prostoru v našem životě i v nás samých

Seminář na téma Trojí prostor se uskuteční ve dnech 5. - 7. 9. 2014

 

Každý je dnes velmi zaneprázdněný a každý má nezřídka pocit, že mu v životě chybí prostor. Je ale vůbec možné žít svůj život bez napětí a stresu s pocitem, že jsme sami svým pánem? Zeptali jsme se na to Mistra čchi – kung stylu Orel v hnízdě Ješe Gyatso.

 

Název vašeho příštího semináře napovídá, že na něm budeme objevovat trojí prostor. Měl jsem dojem, že prostor je jen jediný …

My neobjevujeme trojí prostor. Jen začínáme vidět, co už dávno máme: tři prostory v našem životě, jejichž existenci si neuvědomujeme.

První prostor se objeví, když zjednodušíte svůj život. V dnešní době jsme všichni stále zaneprázdnění. Bez ustání děláme různé věci a i naše okolí nás podporuje v tom, abychom stále něco dělali: chodili do posilovny, jezdili na výlety, chodili do divadla, jezdili na in-line bruslích, cvičili zumbu a dělali všechny ty věci, které frčí. Nutí nás stále něco dělat, i když jsme unavení: pracovat na zahradě, starat se o dům, atd. Neustále si přidáváme další a další aktivity, protože máme pocit, že bychom měli stále něco dělat. Ale když to doděláme, co nám zbude? Zase jen prostor.

Proto je třeba, abychom zjednodušili svůj život. Musíme jíst, chodit do práce, spát, chodit na záchod, oblékat se, ... Ale pak si život komplikujeme. Přesvědčením, že musíme dělat ještě něco navíc. Že musíme vyplnit svůj čas, aby nám neřekli, že máme času nazbyt.

Mám toho v životě hodně, mám hodně povinností, věcí, které musím dělat. Jak tedy mohu zjednodušit svůj život?

Přestaňte dělat, co nemusíte.

To nejde. Musím dělat všechno.

Je velmi zajímavé, že každý z nás máme spoustu věcí, které musíme dělat, ale když se pak něco stane, třeba když nám doktor řekne, že máme rakovinu, najednou jsou všechny ty hrozně důležité věci naprosto nedůležité. Nebo vám řeknou, že je vaše dítě vážně nemocné, a najednou není třeba jít hrát golf nebo jít na pivo s kamarády, dívat se na televizi, poslouchat hudbu. Všechno se rozpadne a člověk zjistí, co v jeho životě je opravdu důležité.

Takže musím počkat na to, až vážně onemocním, abych ve svém životě našel nějaký prostor a zjistil, co je důležité?

Musíte zjistit, co opravdu dělat musíte, a vzdát se toho nepodstatného. Člověk si vytvoří prostor, když si uvědomí, co je pro něj skutečně důležité. My si myslíme, že všechno je důležité: „Musím jít na schůzku s tímhle člověkem a s oním.“,  „Musím mít dokonale uklizeno.“ …

První, vnější prostor vznikne, když si zjednodušíme život.

Druhý, vnitřní prostor vznikne, když zmenšíme svoji rozptýlenost. Kvůli ní si neuvědomujeme, co se v našem životě děje. Často jsme tak rozptýlení, že si svoji rozptýlenost ani neuvědomujeme. Nemáme vládu nad svou myslí, a tak jen slepě následujeme své návyky. Proto je třeba svou mysl ovládnout. Kvůli své rozptýlenosti přicházíme o energii a jsme pak unavení a chybí nám pocit vnitřního prostoru v nás samých. Když člověk objeví vnitřní prostor, tak se uvolní, zpomalí a začne vnímat, co je v životě důležité. Proto naše studenty učíme, jak objevit vnitřní prostor, aby dokázali zjednodušit svůj život. Mohou začít třeba tím, že si udělají čas a prostor a přijedou na náš seminář. Tam se naučí, jak v sobě vnitřní prostor objevit.

Ale jak mne ho naučíte objevit?

Nejdříve si musíte uvědomit, jak na tom jste a jak v životě fungujete. Uděláte to tak, že si uvědomíte své tělo, energii a mysl. Objevíte tak svou rozptýlenost a zjistíte, jak přicházíte o energii. Získáte vládu nad svojí energií a nad svojí myslí.

Často má člověk pocit, že ve svém životě nad ničím nemá vládu a že ho neposlouchá tělo ani mysl, a proto nemá v životě žádný prostor. Je natolik zaneprázdněný, že si existenci vnitřního prostoru, který v sobě má každý, vůbec neuvědomuje, ačkoliv ho má na dosah ruky. Zdá se mu, že nemá žádný čas pro sebe, ale přitom je to přesně naopak. Všechno, co děláme, děláme kvůli sobě: „já chci“, „já musím mít“, „ já musím dělat“, … a kvůli tomu úplně přehlédneme vnitřní prostor, ve kterém můžeme skutečně být sami sebou.

Když se člověk uvolní a objeví vnitřní prostor, tak automaticky začne mít jednodušší život, získá pevnou půdu pod nohama. Přestane být jako křeček v běhacím kolotoči, kde s velkým úsilím běží, ale přitom zůstává na místě. Tak přijde o všechnu energii a jediné, co zbývá, je vyčerpání.

A to všechno do doby, než se třeba dozví, že je vážně nemocný nebo jinou špatnou zprávu?

To není špatná zpráva. To je budíček! Sögyal Rinpočhe, autor Tibetské knihy o životě a smrti, říká: „Smrtelná nemoc není špatná zpráva, je to jako „budíček po telefonu“, který nám říká, že je s námi něco hodně v nepořádku.“ V tu chvíli člověk procitne do přítomného okamžiku, uvědomí si, co se děje, rozhlédne se kolem a pochopí, co je opravdu důležité a co není. Začne se věnovat tomu, co je opravdu podstatné.

Na tenhle budíček ale člověk čekat nemusí?

Jistěže ne. Může se probudit kdykoliv, vzdát se rozptýlenosti, rozhlédnout se a uvidět, jak ostatní lidé kvůli rozptýlenosti neustále přicházejí o energii, plýtvají svou životní silou kvůli věcem, které vlastně nejsou důležité. Když objevíte vnitřní prostor, pak díky této zkušenosti můžete zakusit kvality tajného prostoru, který je naší pravou podstatou, naprosto neomezenou.

Na otázky Pavla Simona odpovídal Mistr Ješe Gyatso.

© Bodhidharma červen 2014